|
|
|
vlčí menu
|
Stezkou vlka 2004 a ohlédnutí za dogtrekkingovou sezónou Původní nezkrácená verze, tak jak byla odeslána k publikování do časopisu Pes přítel člověka 2/2005
Stezkou vlka 2004 Dog trekking je kynologickým outdoorovým sportem, který vede účastníky k samostatnému rozvíjení fyzických a mentálních (např. orientačních) schopností. Rozvíjí souhru a vzájemné pochopení člověka a psa. Soutěžní řád dog trekkingu.
Typická horská obec Kouty nad Desnou na samém úpatí Hrubého Jeseníku se stala ve dnech 7. – 10. 10. 2004 dějištěm posledního, letos už pátého, dog trekkingu u nás – druhého ročníku Stezky vlka. Nad celou akcí, se základnou na chatě U Pelikána, převzalo patronát zastupitelstvo obce v čele se starostou ing. Pavlem Martinkem. Sám nadšený kynolog, byl k naší radosti, celému dění nakloněn a nápomocen s vědomím, že se jedná vlastně o propagaci těchto krásných míst mezi účastníky z celé republiky a Slovenska. Během čtvrtečního večera se na chatu a do jejího přilehlého okolí sjelo několik desítek přívrženců tohoto mladého kynologického sportu. Většinu přilákala možnost seznámit se, po boku svého čtyřnohého kamaráda, s nejkrásnějšími partiemi Hrubého Jeseníku a také ještě naposledy, než se vlády chopí zima, nasát atmosféru těchto přátelských setkání. Škála zúčastněných plemen byla skutečně široká a zvětšuje se závod od závodu. Zde se objevily i takové dog trekkingové rarity jako je hokaido ken či australský ovčák. Od bouřlivého prvního večera neodradila letošní sestavu ani vyhlídka časného (od sedmi hodin) startu a těžké tratě bohaté na převýšení. Páteční, 51 km dlouhá etapa, třikrát přetínala hřebeny Hrubého Jeseníku, těsně míjela zdejší nejvyšší horu Praděd (1491 m. n. m.), aby ze známé Karlovy studánky vyšplhala úchvatnou přírodní rezervací vodopádů Bílé Opavy opět do horských výšin. Dog trekkaři a dog trekkařky vyráželi se svými psy, obtěžkáni povinnou výbavou (spacák, karimatka, čelovka, jídlo, krmivo, mapa, miska a voda) do hustého mrholení, které se posléze změnilo v déšť. Ačkoliv ještě v týdnu panovala regulérní babí léto, Jeseníky nám (stejně jako loni) ukázaly jednu ze svých typických tváří a donutily nás všechny k použití pláštěnky, jakožto výbavy doporučené. Odpoledne se počasí umoudřilo a Bílá Opava, posílena o čerstvé přívaly vod, předvedla své vodopády v plné kráse. Mnohým psům často neznámé překážky, kluzké lávky, strmé žebříky či úzké traverzy, nakonec všichni zvládli na výbornou a jejich páni opouštěli přírodní rezervaci naprosto nadšeni tím co viděli. Na hřebenech se proháněl studený vítr s chuchvalci mlhy, přesto jen několik málo účastníků využilo možnosti si trať zkrátit na 39 km. Naprostá většina pokračovala, okolo statečné ale promrzlé kontroly (nad Malým kotlem 1311 m. n. m.) občerstvena čajem s rumíkem, dál na Jelení studánku přesně podle itineráře. Značná část startovního pole dorazila až za tmy a jejich čelovky zářily již z dálky, aby je uvítal potlesk ostatních. Za zvuků oblíbené kapely ,,Řezníků‘‘ se mi naskytl pohled, který jako pořadatel miluji: všude na podlaze rozkošnicky natažená těla psů (husky vedle dobrmana, knírač vedle novofunlanďana, retrívr vedle …,) a nad nimi jejich páníčci, s očima svítícíma štěstím a únavou, labužnicky popíjejí čaj s rumem či pivo. Večer plný zábavy i krátká noc uběhly dřív než by se kdokoliv nadál. Trať sobotní etapy vyvedla naše dog trekkaře přes Kamzík na Červenohorské sedlo, odkud se opět spouštěli do údolí s malebnými Filipovicemi. Stoupání na Šerák bylo kruté, ale kdo nevzdal dole ve vsi nelitoval. Vzduch pročištěný včerejším deštěm nabízel překrásné výhledy, rušené jen občasným oblakem mlhy, kterou přinášel ledový vítr, zvěstující brzký příchod zimy. Teprve téměř v devět hodin večer si mohli pořadatelé oddychnout, když v pořádku dorazili poslední účastníci. Vyhlášení pořadí a rozdílení cen probíhalo jako už tradičně netradičně a protáhlo se do pozdních hodin. Zato že zapálení pejskaři odcházeli obloženi cenami a že se vůbec celá akce mohla zdárně uskutečnit je třeba poděkovat věrným sponzorům, firmám SAMOHÝL, MAN MAT, CANDY, DIBAQ, FALCO, ŠTÍSTKO, AB SPORT, AQUAMID, OÚ Loučná, ale také MVDr. Wetterovi a celé partě nadšených a obětavých pořadatelů. Jelikož se z dog trekkingu Stezkou vlka pomale začíná stávat tradice, vznikly spontánně internetové stránky www.tombru.com/stezkou_vlka, kde můžete shlédnout fotografie, články, trasy, jak z ročníků minulých, tak doufám i budoucích.
Ohlédnutí za dogtrekkingovou sezónou
Tak zas máme jednu dog trekkingovou sezónu za sebou, chtělo by se říct. Opak je však pravdou. Už úvodní věta předchozí reportáže o Stezce vlka, jako o posledním letošním dog trekkingu, je trochu zavádějící. Vždyť sám vím o několika dalších akcích, které probíhají či proběhnou, ač ještě nemají punc oficiality. A především toulání se krásnou přírodou spolu se svým čtyřnohým parťákem, se přece dá provozovat neorganizovaně a celoročně. Bylo tomu tak a je odjakživa, jen jsme nevěděli, že se to jmenuje dog trekking. Přesto je existence dog trekkingových soutěží záležitost potřebná a obohacující. Mimo zábavného poměření sil zde dochází k přátelským setkáním stejně naladěných lidí, výměně zkušeností a v neposlední řadě společnému tzn. intenzivnějšímu sdílení zážitků a přírodních krás. V roce 2004 proběhlo již pět zdařilých akcí: v dubnu první ročník Krušnohorského dog trekkingu, v květnu druhý ročník Stopy strejdy Šeráka v Rychlebech, květen byl ve znamení druhého ročníku Šlapanického vlka Moravským krasem, září patřilo nejstaršímu dog trekkingu u nás – čtvrtému ročníku Osamělého vlka ve Žďárských vrších a konečně říjen druhé Stezce vlka v Hrubém Jeseníku. Pořadatelé těchto dog trekkingů se sešli v samém závěru roku 2003, aby sjednotili pravidla a názory. Na tomto sezení vznikla, zatím definitivní, verze soutěžního řádu dog trekkingu, vycházející v podstatě ze závodního řádu pro psí spřežení. Je však zřejmé, že i tento soutěžní řád se bude postupně vyvíjet, tak jak to budou zkušenosti a okolnosti vyžadovat. Průběh letošní sezóny ukazuje, že se už v kynologické veřejnosti usadilo obecné podvědomí o tom, co to vlastně dog trekking je. Většina těch, kteří se přihlašují, už vědí do čeho jdou. Během pár let existence tohoto sportu se vytvořila jakási pevná základna lidí, kteří se účastní takřka pravidelně. Přibývají noví, někteří to zkusí jednou a nesedne jim to, další se chytí. Přes původní obavy, jsem byl mile překvapen, že ačkoliv je tato aktivita přístupná prakticky komukoliv, prudký nárůst startujících se zmírnil a ustálil na ,,rozumných‘‘ číslech. Vždyť kvantita a ,,průvodovost‘‘ by byla celé věci jen na škodu. Nehledě k tomu, že přesvědčit příslušné instituce (majitele pozemku, CHKO, myslivecké sdružení, atd.) o prospěšnosti a neškodnosti akce bývá právě proto mnohdy značný problém. Kouzelné na celém dog trekkingovém dění je jak prochází napříč všemi kynologickými aktivitami. Schází se zde jak musheři, záchranáři, výcvikáři, závodníci v agility či tanci se psem nebo jen obyčejní trempové. Pro všechny je dog trekking příjemným zpestřením a často zajímavým doplňkem hlavní činnosti. Ze zákulisních ohlasů vyplývá trend, který bychom měli jako pořadatelé vyslyšet: nejde o jen o to totálně se zničit a extrémními výkony se odrovnat. Mít možnost volby jak soutěž pojmout, umožnit získat zkušenosti začínajícím. Doplňkovým programem zaplnit volný čas mezi značnými rozestupy příchodů do cíle. Prostě celého setkání si náležitě užít po všech stránkách. Věřím, že existuje ještě dostatek možností jak dog trekkingové soutěže rozšířit, obohatit a to jak do počtu, tak kvality i zajímavosti. Už dnes je však zřejmé že jen málokdo bude mít dostatek času a energie na to, aby se zúčastňoval všech pořádaných akcí. Zákonitě si bude vybírat podle svých možností, referencí o soutěži i zaměření. Přejme dog trekkingu, jeho lidičkám a psům jen to nejlepší, abychom si i v roce 2005 mohli nejen na trati, ale i na stránkách tohoto časopisu říct kamarádské AHOJ. Vladimír Páral Musher‘s club long hair tails (on caps)
|
|
|
Zprávu elektronické pošty s dotazy nebo komentářem k tomuto webovému serveru zašlete na adresu
tombru@atlas.cz.
|
