Úvodem mi nedá, abych se o krmivech pro psy nezmínil, tak říkajíc ze všeobecného pohledu. Nezdá se mi totiž, že by český národ měl v této otázce jasno. Jako majitel obchodu s chovatelskými potřebami se dnes a denně setkávám s lidmi, kteří po mně požadují kvalitní granulované krmivo v ceně 20, lépe 15 Kč za kg. Apeluji na jejich základní vzdělání, aby si spočetli, že při rabatu výrobce, obchodníka a ceně obalu mohou za takovouto cenu získat maximálně zušlechtěný šrot. A jak se asi všichni shodneme, pes je ve své podstatě masožravec. Dlouhodobým zkrmováním takovýchto výrobků si zaděláváme na vážné zdravotní problémy v budoucnosti. Že pes „přežije“ pár zkrmených pytlů ještě nic neznamená, jedná se však o potravní strádání dlouhodobého charakteru. Naštěstí musheři, majitelé často většího množství psů, bývají lidé uvědomělí a ke krmení svých miláčků přistupují až na výjimky zodpovědně.
Nikdo z nás však není neomezeně bohatý a krmení pracující smečky vydatnou potravou může být finančně velmi náročné. Proto se snažíme individuálně hledat kompromis mezi kvalitou a finanční stránkou věci abychom maximálně vyhověli požadavkům psů i naší kapse. Na krmení psů, a pracovních obzvláště, je celá řada názorů, ty se ještě postupem času vyvíjejí, ale základní zákonitosti by měly být dodržovány všemi. Těmto zákonitostem se tedy budu věnovat, i když se asi podvědomě neubráním některým subjektivním receptům.

Motto: …nedávno jsem si vyslechl smutnou, v samotném závěru krutou historku: Při návštěvě jednoho zákazníka mi vybíhá v ústrety obtloustlý vlčák, co vybíhá, sotva se valí! „Tak co na něj říkáte, ten je co?! Však mu taky dopřávám, deset čerstvých rohlíků zaliju litrem vyjetého oleje z friťáku. Jde mu to k duhu a těm vašim malamutům by to určitě nandal.“ O pár měsíců později na stejném místě cvalíka marně vyhlížím. Místo něho vrtí chvostem u plotu psí dorostenec. Na dotaz slyším jasnou a „logickou“ odpověď: „To víte, už měl léta, tak jsme pořídili mladého. Ale kdo má dva čokly živit, proto jsem se domluvil se sousedem, ať ho zastřelí.“ Úsudek nechť si udělá každý sám…

Při odběru malého štěněte, by nás měl chovatel informovat (nebo se zeptáme) čím bylo štěně krmeno dosud. Pokud uvedené krmivo budeme používat alespoň dočasně nadále, určitě o něco usnadníme štěněti přechod do nového prostředí. Předpokladem ovšem je, že štěňata byla krmena, alespoň relativně správně.

foto: Jana Henychová

V opačném případě bychom se snad u takového chovatele neměli ani o pejska ucházet.
Řada chovatelů preferuje stravu klasickou (tzn. maso a příloha), na druhou stranu je minimálně stejně velká skupina těch, kteří krmí výhradně granulemi. Po různých extrémních výkyvech pozoruji, že odborná veterinární veřejnost se dnes přiklání ke kombinaci obojího. Samozřejmě za udržení určitých pravidel. I já jsem zastáncem toho, aby štěně mělo denní krmnou dávku co nejpestřejší. Malého závodníka krmíme zhruba do 3 měsíců 4× denně, do 6 měsíců 3× a do roka 2× denně.
Naše tažná střední a velká plemena považujeme za štěňata či dorostence zhruba do jednoho roku věku. Obzvláště v raném mládí se snažím každou z denních dávek podávat jinou, tzn. například ráno štěněcí granule zalité vývarem, k obědu rýži nebo vločky s tvarohem (bílým jogurtem) a vmíchaným syrovým vejcem, na svačinu opět granule a k večeři uvaříme něco teplého - drůbeží či hovězí maso s přílohou (těstovinami, rýží, vločkami).

foto: Thomas Ackerman

Do klasického krmení (mimo granulí) přidáváme vždy některý ze souborů minerálů a vitamínů, kterých je na trhu dostatek od různých výrobců. Pečlivě dodržujeme doporučené dávkování, nic se nemá přehánět i předávkování škodí. Možná si tím některé výrobce granulí popudím, ale ve štěněcím věku dávám a doporučuji dávat některý ze souborů multiminerálů. V období přezubování, překotného růstu kostí a chrupavek, jsou požadavky na vápník a fosfor přece jen vysoké. Sedmý až desátý měsíc, důležitý pro vývoj kloubů, přidáváme některý z přípravků kloubní výživy (glukosamin, chondroitin sulfát). Na trhu jsou výborné výrobky s přídavkem žraločí chrupavky.
Krmení dospělého psa můžeme podávat v jedné, nebo rozvrhnout do dvou denních dávek. Vždy však musí následovat odpočinek a klid pro trávení. Tato zásada platí obecně pro všechna plemena. Omezujeme tím riziko tolik obávané torze (přetočení) žaludku, ke které mají tažná plemena, díky svému mohutnému hrudníku, výrazné tělesné předpoklady. Další dobrou zásadou je zkrmování granulovaného krmiva zásadně zvlhčeného (vodou, vývarem), potrava již v žaludku psa daleko méně pracuje (bobtná). Trávicí ustrojí tažného psa by nemělo být zatěžováno objemným množstvím krmiva, neboť jak je známo, s plným žaludkem se špatně běhá. Navíc organismus se musí vypořádat se dvěma těžkými úkoly – prací a trávením.

Tím jsme se dostali k tomu, jak by měla vypadat potrava pro těžce pracující psy: Musí být velice vydatná, bohatá především na bílkoviny a tuky, silně koncentrovaná do malého objemu, maximálně stravitelná. Mnoho musherů stále krmí „klasiku“ tzn. maso a příloha jako jsou těstoviny (vhodnější jsou vločky nebo rýže) s přídavkem vitamínů a minerálů. Tato strava vyhovuje především v mimosezóním období, během tréninků a závodů však (už z praktického a časového hlediska) valná většina přechází na granule, často v kombinaci s masem.
Jak si vybrat kvalitní granule?
Na tuhle otázku není úplně jednoduchá odpověď a reklamní a marketingové fígle některých výrobců nám to vůbec neusnadňují. Doporučuji následující: Údaje na pytlích o složení a parametrech by nám měly být částečným vodítkem, asi tak z jedné třetiny. Druhou třetinou rozhodování by nám měla být rada zkušenějšího kamaráda či chovatele, pozor co vyhovuje jednomu plemeni, nemusí platit i pro druhé. Závěr by měl vyplynout po zkrmení jednoho či dvou pytlů zvoleného krmiva (na kile nepoznáme nic). Po tuto dobu patřičně sledujeme kondici, výkonnost a stolici našich psů. Výrobci by měli udávat na pytlích granulovaných krmiv složení v sestupném pořadí surovin od největšího zastoupení k nejmenšímu. Bohužel se stalo špatným zvykem (až na světlé výjimky) že suroviny jsou uváděny pod nic neříkajícími názvy – vedlejší produkty živočišného původu, vedlejší produkty rostlinného původu, do nichž se dá schovat cokoliv. Pro potřeby tažných psů jsou dále velice důležité údaje o množství bílkovin a tuků. Mimo sezónu v klidovém období budeme používat krmivo typu maitenance či light s obsahem bílkovin zhruba od 21–26 %. S nástupem tréninkové sezóny přejdeme plynule (nejlépe v rámci jedné značky) na krmivo výkonové typu energy. Zde by se obsah bílkovin měl pohybovat okolo 30 % a tuků asi 20 %.

foto: Jana Veselá

Těžce pracující psi získávají energii především spalováním tuků. Při extrémních výkonech je dost dobře možné, že 20 % tuku obsaženého v granulích nám nebude stačit. Toto se řeší přidáváním rostlinných olejů, případně živočišných tuků do krmiva. Pozor, psí organismus si na toto musí zvyknout, takže začínáme zvolna, dávku postupně zvyšujeme.
Při výpravě do Finska a Ruska jsme psy krmili výkonovým kanadským krmivem PRO NATURE a americkou značkou PURINA PRO PLAN k plné spokojenosti. Velký výdej energie v důsledku nízkých teplot a vysokých výkonů jsme řešili průběžným zkrmováním hovězího loje. Psi sami si určovali, kdy tuk potřebují a kdy ne. Jakmile se oteplilo, přestali jej žrát a opět jsme dávali pouze granule.
K vylepšení bilance bílkovin a za odměnu po výkonu, dávám svým psů pravidelně porce hovězího nebo drůbežího masa. Pokud je z prověřených zdrojů, tak nejraději syrové. Osobně mám (a celá řada spokojených zákazníků) nejlepší zkušenost s výrobky firmy Falco, která dodává na trh mnoho druhů kvalitního baleného masa a širokou škálu masových konzerv. Někteří z musherů vmíchávají mleté maso přímo do granulí, což ovšem není úplně ten správný postup. Za jedno se tím totálně naruší receptura značkového granulovaného krmiva, za druhé způsob i délka trávení obou druhů potravy je naprosto rozdílná. Může tím dojít k neúplnému využití krmné dávky a případným poruchám trávení.

foto: Jana Henychová

Moderní výživa tažných psů se dnes neobejde bez doplňkových krmiv a přípravků, které naše pracanty pomáhají udržet ve špičkové kondici. Jedná se především o různé výrobky kloubní výživy, kterých se v poslední době objevila na trhu celá škála. Dále můžeme používat elektrolyt. Při zátěži brání úniku elektrolytů z organismu. Vyrovnává ztrátu při svalové únavě, průjmech a horečkách. Zabraňuje dehydrataci organismu a tím i možnému uhynutí. Glukóza spolu se sorbitem jako zdroj pohotové a lehce stravitelné energie ovlivňují rychlou regeneraci sil po zátěži. Důležitý v horkých letních dnech.
Čím dál větší popularity, a nejen mezi psími sportovci, nabývají preparáty s přídavkem L-karnitinu. Jedná se o výrobky snižující ukládání tuků v tkáních, které pomáhají přeměňovat mastné kyseliny na energii, zvyšovat vitalitu a odolnost psů, snižovat hladinu kyseliny mléčné pocházející ze svalové práce. Omezují degeneraci svalů, zkracují nutnou dobu odpočinku po intenzivní zátěži, zvyšují obranyschopnost organismu, podporují metabolismus jater, aktivitu srdce a také plodnost.
Především speciální závodní plemena jako jsou AH, ESP, jsou velice náročná na kvalitní stravu. Bez špičkových krmiv a pravidelných podávání doplňkových preparátů již nemůžete pomýšlet na špičkové výkony.
Pokud jsem měl možnost vysledovat, uplatňují se ve výživě českých tažných psů v drtivé většině granulovaná krmiva kanadské či americké provenience. Vyhovují parametry i stravitelností, mají ve výrobě letitou tradici. I jejich obecné dávkování je jednoduché. Zjednodušeně řečeno v této kategorii krmiv bychom měli vystačit se 100 g na 10 kg tělesné hmotnosti psa denní dávky. Úměrně zatížení se toto množství zvyšuje až 100 %.
Nedílnou součástí výživy tažných psů je napájení. Potravní doplňky můžeme aplikovat do krmiva nebo právě do napájecí tekutiny. Aby psi pracující v zápřahu netrpěli dehydratací, měli bychom je před tréninkem či závodem dostatečně zavodnit. Nejčastěji se užívá ochucený vývar, masová konzerva rozmíchaná v horké vodě či přímo mleté syrové maso v teplé vodě, v množství asi jeden litr na psa. Časový odstup napájení od startu bývá častým námětem diskusí. Obvykle se pohybuje od jedné do tří hodin v závislosti na délce trasy. Pozdní napájení způsobuje močení na trati, brzké zase dehydrataci a lízání sněhu za jízdy.
Závěrem se dá říct, že problematika výživy tažných psů je věc poměrně složitá a individuální, takže se asi nevyhnete období bádání a omylů. Určitě však nebude na škodu, dáte-li se vést alespoň pro začátek někým zkušeným, kdo má vaši důvěru.
V příští kapitole si ještě něco málo povíme k vybavení.