Poslední dobou jsem nucena okolnostma jezdit za tmy, sice s dobrým osvetlením, ale s novým pocitem při jizdě, a to je strach, bojím se že se mi rozpadne kára, že to neubrzdím, že nám skočí srna do cesty, zastřelí nás myslivec....
Šárko, strachu se nedej, od psychiky se odvíjí hodně problémů a taky reakcí tvého týmu. Tvůj tým potřebuje dobrého šéfa se sebejistototou že vyřešíte všecičko, co na trailu potkáte.
Myslivci tě nezastřelí když svítíš, tým za srnkou neuhne, když je klidně a jasně upozorníš a budeš leadrům důvěřovat že oni taky znají svou roli (jasně že na brzdu šlápneš, ale bez paniky, o co jde.. jsme v lese, srnky sem patří a psi vědí kudy vede trail = není co řešit)
S brzděním je to speciálně pro ženský těžký, protože jsou chvíle, kdy kontrolu nad rychlostí nemáš šanci získat a pak je třeba přemoct ten pitomý instinkt velící brzdit až do okamžiku zbytečného nárazu
, ale je třeba pustit brzdu a jet optimální stopou a nechat psy ať tě vytáhnou
Jezdi v dobrém oblečení (goráč ze sekáče
, rezervní rukavice v kapse, mobil (nabitý
, dobrá věc je takový ten univezální klešťonůž se kterým vyřešíš i spoustu oprav, na káře měj dost lana a hodně různých špagátů, lajn, krčáků, karabin, v kapsách pytlík glukózy, plácačku s něčím silným, jak začne mráz tak třeba i hliníkovou fólii, abys měla šanci přežit, kdyby bylo fakt zle a zůstala jsi někde do rána, můžeš přidat i vodotěsné sirky.
Nepodceňuj žádné nové zvuky a chování, které kára vyluzuje, obvykle je to signál, že se něco chystá upadnout.
No a pak jeď s pocitem, žes udělala maximum a neřeš to... vždycky to nějak dopadne
