Nedávno mě požádal o odpověd jistý pan Linhart. Jeho otázka byla kdo je to český musher, a tak jsem se rozpovídal a on jen nevěřícně kroutil hlavou. Když jsem skončil, nadechl se a povídá.
Vidíte pane Habásko a já myslel že musher v čechách je člověk který si má potřebu něco dokazovat se psy. Byl se prý několikrát podívat na závodech psích spřežení a nestačil se divit. Ušmudlaní závodníci v ušmudlaném oblečení. Nebylo jich prý mnoho ale úplně mu to zkazilo celkový dojem o lidech jezdících se psy. Uplně se zděsil člověka nastupujícího na start v přilbě na které hrdě všem ukazoval ostatky mrtvého zvířete. Prý jaká si lyška, tchoř či co ho úplně dorazilo. A světe div se, onen pán byl z české televize a chtěl připravit reportáž o lidech " musherech ".
Jsou tu musheři hledající sami sebe,ti co dají za své psy svůj život a nikdy se neotočí zpět a svůj život prožijí skromě v přítomnosti vlastních psů.A i ti co se chtějí jen předvádět.
Někde jsem četl že mushing je tajemný svět, který mohli pokořit jen ti silní, ti co stojí na saních a našli cestu k přežití v podmínkách kde slabí neobstáli. Muži a ženy velkého srdce, kteří ve své odhodlanosti prožívájí na cestách samotu, aby našli útěchu u svých psů jenž sdílí společně s nimi jejich cestu.
Někdy na svém začátku jsem byl asi tím co se chtěl jen předvádět a nastydím se za to, dnes však vím že být musherem neznamená vyhrávat závody, ale být šťastný z toho co se psy dělám.
A pan Linhart jen řekl že naše společnost asi není zatím připravená nás vnímat takové jací opravdu jsme a že reportáž tak jak ji chtěl natočit by byla sice ukázkou lidí s láskou ke psům a zároveň obrazem sobectví mezi člověkem a zvířetem. A to by nám musherům moc nepomohlo.
